
Léčebná pyramida doplňuje lidské tělo tolik potřebnou energií a dodává mu vitalitu. Zároveň otevírá, pročišťuje a harmonizuje energetická centra ( čakry ) a energetické dráhy ( meridiány ). Díky tomu dochází ve všech orgánech i jednotlivých buňkách k revitalizaci, regeneraci a následnému dokonalému zdraví a kráse. Tyto pozitivní změny se týkají nejen fyzického těla, ale i citové a mentální stránky člověka. Dochází ke zklidnění duševního stavu, posílení psychické odolnosti a tím k harmonickému prožívání života. Pyramidální energie také ničí zdraví škodlivé viry, bakterie a plísně. Tlumí též zhoubné bujení rakovinných buněk, čímž se stává neocenitelným pomocníkem v boji s touto zákeřnou nemocí. Díky hluboké a účinné regeneraci tkání je léčebná pyramida i vynikajícím kosmetickým doplňkem, navracejícím mladistvou svěžest pokožky. Pobytem v léčebné pyramidě jsme doplněni energií, občerstveni, plní elánu a chuti do života. Kontakt: www.reiki-mistr.cz
Příběh o nejvyšším božském poznání Kdysi dávno, na čirém úpatí všech věků, se sešel sněm Bohů, aby zvážil, kam ukrýt před člověkem nejvyšší ze všech božských tajemstí. První promluvil Bráhma Stvořitel:"Myslím, že nejlépe bude, skryjeme-li je na vrchol Himaláje. Její mrazivou strmost člověk nikdy nezdolá". Ale Bohyně Kálí - která stejně jako vždycky byla nejchytřejší ze všech - nahlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, pousmála se a řekla:"Varuji Tě,můj božský druhu. Posvátná Himaláj, pravda, je dosti strmá, ale člověk je bystrý a tuze zvídavý. A já Ti pravím, že již velmi brzy, za několik znepokojivě krátkých miliard lidských roků, dobude člověk nejpříkřejší horu světa. A co pak bude s naším tajemstvím?" Druhý se pak ujal slova moudrý Višnu Zachovatel a poněkud podrážděně prohlásil:"Doufám, že víš co mluvíš, milá Kálí. Pak tedy mám jiný návrh: spusťme své tajemství na dno oceánu. Jeho dusivou hloubku člověk nikdy nezdolá." Ale Bohyně Kálí opět nahlédla do své kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, pousmála se a řekla:"I Tebe varuji, můj božský příteli. Oceán, pravda,je hluboký a temný, ale člověk je vskutku velmi zvídavý. Uběhne pár prchavých miliard lidských roků a jeho plavidla už dosáhnou dna moří. A co bude pak s naším tajemstvím?" Třetí, už značně rozzloben, promluvil sám Šiva Ničitel. "Kálí vždycky dělá jenom zmatky! Ale budiž, třeba na tom něco je. Potom nám nezbude, než skrýt tajemství na Měsíc! A ať se Kálí neodváží tvrdit, že se člověk dostane až na Měsíc!" "Já velmi lituji, že zdržuji chod božské rady", odvětila Kálí, "ale i Tebe, můj milý, musím varovat. Chladná Luna, pravda, je vzdálená a pustá, ale Vy pořád nechápete, jak moc je člověk zvědavý. Už za křehký okamžik miliard lidských roků přistane člověk na Měsíci -a co pak bude s naším tajemstvím?" To už bylo na tři Bohy příliš! Rozlíceni svatým hněvem vrhli se na nebohou Kálí a jeden přes druhého křičeli:"Už máme dost Tvých zpupných řečí, Kálí. Jsi-li tak chytrá, jak se tváříš nuže, sama nám řekni, kam ukrýt naše božské tajemství?" Ale Kálí už dávno předtím pohlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, na dotaz byla připravena, sladce se usmála a odpověděla:"Mí drazí druhové! Mám návrh: ukryjeme je přímo do č l o v ě k a ! A já Vám ručím za to, že člověk - který je opravdu moc zvědavý a bystrý - v jeho hledání zleze vrcholky nejstrmějších hor, potopí se na dno oceánu, proletí za ním celý nehostinný vesmír ...ale aby je hledal sám v sobě, na to doopravdy hned tak nepřijde!" Bohové zvážili její řeč a pak ji uposlechli. A jak Kálí řekla, tak se stalo - a božské tajemství je dosud tajemstvím.
áíBůh stvořil vše. Kromě jiného stvořil i poznání. A jako vše ve stvořeném světě i poznání má mnoho úrovní. Jako nejvyšší úroveň poznání určil bůh poznání sebe.Mnoho lidí poznání víceméně nezajímá. Ale jsou i tací, pro něž je poznání jedním z nejvyšších motivů jejich jednání. Jeden z nich, říkejme mu pro jeho historickou bezvýznamnost človíček, se rovněž rozhodl pro cestu poznání. I začal usilovně pracovat a po nepříliš dlouhé době se mu podařilo dostat se na první úroveň. I zeptal se boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na základní úrovni. Jaké poznání máš pro mě na této úrovni." A bůh mu odpověděl: „Jsi více než zvíře." Človíčka toto poznání docela potěšilo, ale nebylo to pro něj zase tak překvapivé zjištění. Proto ve snaze postoupit dále pokračoval v práci na této úrovni. Po podstatně delší době než mu stačilo k pochopení základní úrovně, se konečně dostal na další úroveň. Zeptal se opět boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní." A bůh mu odpověděl: „Jsi více než tělo." Toto poznání už človíčka poněkud zarazilo a trvalo mu delší dobu, než se s tím vyrovnal a pochopil. Nicméně pohlédl vzhůru a uviděl, že pyramida poznání má ještě dva stupně. Otázka, co tam může ještě být, mu nedala spát, a tak se rozhodl i dále pracovat. Mimo to se začal i rozhlížet kolem sebe, protože předtím se plně soustředil pouze na sebe. Všiml si, že na cestě za poznáním není sám a začal pozorovat i ostatní. Zaujal ho zejména jeden úkaz. Někteří, zejména po dosažení druhé úrovně, rostou a rostou a rostou až jim terasa pyramidy je tak úzká, že se na ní neudrží a skutálí se dolů na základní úroveň. Pochopil a k poznávacímu procesu přidal i pokoru. A tak pracoval a pracoval a po dlouhé době se konečně propracoval na třetí úroveň. S velkým očekáváním položil známou otázku: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní." A bůh mu odpověděl: „Jsi více než duše." Človíček oněměl úžasem. Co může být ještě víc? Má vůbec smysl pokračovat? Je ještě schopen více pochopit a postoupit dál. Dlouze, předlouze o tom přemýšlel. Pak ho napadlo se rozhlédnout kolem sebe. Uviděl, jak mnoho človíčků na této i nižší úrovni se spokojilo s dosaženým, ale současně uviděl, jak i další človíčci na této úrovni pilně pracují a několik málo se dokonce šplhalo na úroveň nejvyšší. Protože jeho touha po poznání byla mimořádně silná, rozhodl se pokračovat. A tak dále pracoval a pracoval, až jednou zcela nečekaně zpozoroval, že se ocitl na nejvyšší úrovni. Vůbec si nedovedl představit, jakou by mohl dostat odpověď. Dlouho pokorně čekal a s porozuměním soustředěně pozoroval dění pod sebou. Proto se cítil téměř dotčen, když ho vyrušil něčí hlas: „Dalších otázek již nemáš?" Rychle se probral a uvědomil si, že s ním může hovořit pouze bůh: Promiň bože, odtud je takový rozhled, že jsem se tomu pohledu neubránil a po pravdě opravdu již nevím, na co bych se zeptal". Bůh se usmál a pravil:"Ale já pro tebe mám ještě jedno překvapení." Človíček byl potěšen, že se na něj usmívá sám bůh a opět se v něm probudila již skoro spící zvědavost: „Omlouvám se za svoji domýšlivost. Prosím, buď tak hodný a sděl mi tu nejvyšší pravdu." Bůh odpověděl: „Já jsem ty." A začal se smát tak srdečně, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil. Človíček strnul úžasem. To přece není možné. Ale protože je bůh všemocný, dokáže předat poznání současně slovně i mimosmyslově, človíček pochopil. A začal se smát a smál se tak, že se smíchy začal kutálet z vrchu pyramidy dolů, až se skutálel na základní úroveň mezi normální lidi. Stále se smál, až ho někteří lidé začali považovat za blázna. Od té doby žije jako normální člověk a s porozuměním pozoruje úsilí některých lidí vyšplhat se na vrchol pyramidy. Občas, když ho o to někdo požádá, poradí, jak se dostat nahoru. Nesnaží se vysvětlovat, že je vše jinak, protože si pamatuje na svoji cestu a na to, že by to tehdy nepochopil. Často pak pohlédne na vrchol pyramidy a dlouho se srdečně směje, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil.
Bůh stvořil vše. Kromě jiného stvořil i poznání. A jako vše ve stvořeném světě i poznání má mnoho úrovní. Jako nejvyšší úroveň poznání určil bůh poznání sebe.Mnoho lidí poznání víceméně nezajímá. Ale jsou i tací, pro něž je poznání jedním z nejvyšších motivů jejich jednání. Jeden z nich, říkejme mu pro jeho historickou bezvýznamnost človíček, se rovněž rozhodl pro cestu poznání. I začal usilovně pracovat a po nepříliš dlouhé době se mu podařilo dostat se na první úroveň. I zeptal se boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na základní úrovni. Jaké poznání máš pro mě na této úrovni." A bůh mu odpověděl: „Jsi více než zvíře." Človíčka toto poznání docela potěšilo, ale nebylo to pro něj zase tak překvapivé zjištění. Proto ve snaze postoupit dále pokračoval v práci na této úrovni. Po podstatně delší době než mu stačilo k pochopení základní úrovně, se konečně dostal na další úroveň. Zeptal se opět boha: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní." A bůh mu odpověděl: „Jsi více než tělo." Toto poznání už človíčka poněkud zarazilo a trvalo mu delší dobu, než se s tím vyrovnal a pochopil. Nicméně pohlédl vzhůru a uviděl, že pyramida poznání má ještě dva stupně. Otázka, co tam může ještě být, mu nedala spát, a tak se rozhodl i dále pracovat. Mimo to se začal i rozhlížet kolem sebe, protože předtím se plně soustředil pouze na sebe. Všiml si, že na cestě za poznáním není sám a začal pozorovat i ostatní. Zaujal ho zejména jeden úkaz. Někteří, zejména po dosažení druhé úrovně, rostou a rostou a rostou až jim terasa pyramidy je tak úzká, že se na ní neudrží a skutálí se dolů na základní úroveň. Pochopil a k poznávacímu procesu přidal i pokoru. A tak pracoval a pracoval a po dlouhé době se konečně propracoval na třetí úroveň. S velkým očekáváním položil známou otázku: „Bože, poznal jsem vše nutné na této úrovni. Jaké poznání máš pro mě nyní." A bůh mu odpověděl: „Jsi více než duše." Človíček oněměl úžasem. Co může být ještě víc? Má vůbec smysl pokračovat? Je ještě schopen více pochopit a postoupit dál. Dlouze, předlouze o tom přemýšlel. Pak ho napadlo se rozhlédnout kolem sebe. Uviděl, jak mnoho človíčků na této i nižší úrovni se spokojilo s dosaženým, ale současně uviděl, jak i další človíčci na této úrovni pilně pracují a několik málo se dokonce šplhalo na úroveň nejvyšší. Protože jeho touha po poznání byla mimořádně silná, rozhodl se pokračovat. A tak dále pracoval a pracoval, až jednou zcela nečekaně zpozoroval, že se ocitl na nejvyšší úrovni. Vůbec si nedovedl představit, jakou by mohl dostat odpověď. Dlouho pokorně čekal a s porozuměním soustředěně pozoroval dění pod sebou. Proto se cítil téměř dotčen, když ho vyrušil něčí hlas: „Dalších otázek již nemáš?" Rychle se probral a uvědomil si, že s ním může hovořit pouze bůh: Promiň bože, odtud je takový rozhled, že jsem se tomu pohledu neubránil a po pravdě opravdu již nevím, na co bych se zeptal". Bůh se usmál a pravil:"Ale já pro tebe mám ještě jedno překvapení." Človíček byl potěšen, že se na něj usmívá sám bůh a opět se v něm probudila již skoro spící zvědavost: „Omlouvám se za svoji domýšlivost. Prosím, buď tak hodný a sděl mi tu nejvyšší pravdu." Bůh odpověděl: „Já jsem ty." A začal se smát tak srdečně, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil. Človíček strnul úžasem. To přece není možné. Ale protože je bůh všemocný, dokáže předat poznání současně slovně i mimosmyslově, človíček pochopil. A začal se smát a smál se tak, že se smíchy začal kutálet z vrchu pyramidy dolů, až se skutálel na základní úroveň mezi normální lidi. Stále se smál, až ho někteří lidé začali považovat za blázna. Od té doby žije jako normální člověk a s porozuměním pozoruje úsilí některých lidí vyšplhat se na vrchol pyramidy. Občas, když ho o to někdo požádá, poradí, jak se dostat nahoru. Nesnaží se vysvětlovat, že je vše jinak, protože si pamatuje na svoji cestu a na to, že by to tehdy nepochopil. Často pak pohlédne na vrchol pyramidy a dlouho se srdečně směje, jak může jen ten, kdo takový smích stvořil.
Příběh o nejvyšším božském poznání Kdysi dávno, na čirém úpatí všech věků, se sešel sněm Bohů, aby zvážil, kam ukrýt před člověkem nejvyšší ze všech božských tajemstí. První promluvil Bráhma Stvořitel:"Myslím, že nejlépe bude, skryjeme-li je na vrchol Himaláje. Její mrazivou strmost člověk nikdy nezdolá". Ale Bohyně Kálí - která stejně jako vždycky byla nejchytřejší ze všech - nahlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, pousmála se a řekla:"Varuji Tě,můj božský druhu. Posvátná Himaláj, pravda, je dosti strmá, ale člověk je bystrý a tuze zvídavý. A já Ti pravím, že již velmi brzy, za několik znepokojivě krátkých miliard lidských roků, dobude člověk nejpříkřejší horu světa. A co pak bude s naším tajemstvím?" Druhý se pak ujal slova moudrý Višnu Zachovatel a poněkud podrážděně prohlásil:"Doufám, že víš co mluvíš, milá Kálí. Pak tedy mám jiný návrh: spusťme své tajemství na dno oceánu. Jeho dusivou hloubku člověk nikdy nezdolá." Ale Bohyně Kálí opět nahlédla do své kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, pousmála se a řekla:"I Tebe varuji, můj božský příteli. Oceán, pravda,je hluboký a temný, ale člověk je vskutku velmi zvídavý. Uběhne pár prchavých miliard lidských roků a jeho plavidla už dosáhnou dna moří. A co bude pak s naším tajemstvím?" Třetí, už značně rozzloben, promluvil sám Šiva Ničitel. "Kálí vždycky dělá jenom zmatky! Ale budiž, třeba na tom něco je. Potom nám nezbude, než skrýt tajemství na Měsíc! A ať se Kálí neodváží tvrdit, že se člověk dostane až na Měsíc!" "Já velmi lituji, že zdržuji chod božské rady", odvětila Kálí, "ale i Tebe, můj milý, musím varovat. Chladná Luna, pravda, je vzdálená a pustá, ale Vy pořád nechápete, jak moc je člověk zvědavý. Už za křehký okamžik miliard lidských roků přistane člověk na Měsíci -a co pak bude s naším tajemstvím?" To už bylo na tři Bohy příliš! Rozlíceni svatým hněvem vrhli se na nebohou Kálí a jeden přes druhého křičeli:"Už máme dost Tvých zpupných řečí, Kálí. Jsi-li tak chytrá, jak se tváříš nuže, sama nám řekni, kam ukrýt naše božské tajemství?" Ale Kálí už dávno předtím pohlédla do své nesmírné kruhové paměti, jež hledí vpřed i vzad, na dotaz byla připravena, sladce se usmála a odpověděla:"Mí drazí druhové! Mám návrh: ukryjeme je přímo do č l o v ě k a ! A já Vám ručím za to, že člověk - který je opravdu moc zvědavý a bystrý - v jeho hledání zleze vrcholky nejstrmějších hor, potopí se na dno oceánu, proletí za ním celý nehostinný vesmír ...ale aby je hledal sám v sobě, na to doopravdy hned tak nepřijde!" Bohové zvážili její řeč a pak ji uposlechli. A jak Kálí řekla, tak se stalo - a božské tajemství je dosud tajemstvím.
Nejlepší učebnice meditace, kterou jsem kdy držel v ruce se jmenuje "Úvod do integrální jógy" od pana E. Tomáše. Není sice buddhistická, ale jogínská, ale jak říkám - nic lepšího jsem nikdy v ruce neměl (a viděl jsem toho už opravdu hodně)
Ano, souhlasím. Nekřesťansky drahé, ale na druhou stranu - právě díky této meditaci jsem poprvé zažil sám sebe mimo své fyzické tělo (tzv astrální cestování) a po nějaké době dokonce první Nirvikalpa samadhi (Nirvana). Mně to tedy za to opravdu stálo. :-)
Velmi moudrý názor. Ono totiž takových terapeutů, kteří vás přivedou do skutečné regrese a ne jen do morfogenetického přenosu moc není. A pak, i když vás do regrese přivedou, tím to pro ně většinou končí. - Tzn - nevyčistí všechny karmické energie, které si regresí "přinesete" do této inkarnace a v podstatě vás nechají se v nich "plácat" a trápit bez pomoci. Nevidím v tom žádný smysl, ani užitek. Totéž platí i o tzv rodinných konstalacích, které sice fungují, ale opět - zpravidla vůbec nic neřeší. Spíše vytváří z lidí "závisláky" na konstalacích a ti pak už konstalacemi řeší i neuvěřitelné maličkosti a malichernosti. Já říkám - svobodná bytost - nade vše.
Bohužel Vás asi moc nepotěším. Zkušenosti mám však bohaté a neříkají nic, co by hovořilo o pozitivním vývoji vašeho vztahu. "Nůž na krk" - Vám jistě otevře oči. Alkoholik totiž nikdy a pro nikoho alkoholu nenechá. Další scénáře vývoje vztahu si jistě dokážete představit sama.
Dobrý den, já vím, jak je to těžké, ale přece - zkuste pravidelně meditovat, nebo alespoň velmi hluboce relaxovat. Jistě by též velmi pomohlo vyčistit všechny astrální vlivy, negativní energie, vlivy a engramy.
2011-05-03 09:40:02
2011-04-23 22:11:54
2011-02-04 16:40:05
2011-02-02 11:38:46
2011-01-20 14:08:53
2010-12-21 12:59:40
2010-10-27 18:24:37
2010-10-27 18:21:43
2010-10-27 18:18:41
| Doktorka.cz | Databáze | Diskuze | Nákupy | Další |
|---|---|---|---|---|
ISSN 1213-1903 | © 1999-2011 Vitamins Cosmetics s.r.o. | Kontakt | Reklama | RSS | Právní doložka
Realizace PragueBest | Redakční systém